Pocta papíru

Ještě, že Tě mám....

na Tebe mohu složit nářky své

ač příliš dlouho bloudím na Zemi

jsou dny, kdy nenacházím útočiště

 

Dopíjím poslední kapky vína

slzy se kutálí-protože mohou

nikdo tu není

a už zase vím, jak chutná samota

 

v hlavě se točí film vzpomínek

na všechno, co bylo

na Ty, co již tady nejsou...

a v té propasti jsem uvízla

a teď jsem zde-v celé své nahotě duše

 

Ale příroda mě vábí zpět

slyším zvuky ptáků

cítím vůni ohně a vím

"život je krásný..."

 

A Tobě děkuji, za to, že jsi...

příteli všech hledajících

kteří na Tebe napíšou všechny své nářky

a Ty ve své čistotě je vydáš pouze očím,

které čtou a srdcím, která jsou otevřená