tak nějak
tak nějak
jsi mou
jedinou
jistotou
tak nějak danou
jako když sedíš
uprostřed lesa
na pařezu
právě pokáceného
stromu
zahlédla jsem ještě ptáky
jak se poplašeně rozlétli
každý jiným směrem
za nimi se nesla píseň
bylo to tak očistné
na rukou jsem měla
čerstvou smůlu
přivoněla k ní
zatočila se mi hlava
padla jsem jako podťatá
do trávy
pořezala si prsty
o její ostrost
začalo
drobně mrholit
krůpěje mi svlažily
znavené spánky
seděla jsem
uprostřed lesa
na pařezu
tak nějak si jistá
tebou i mnou
jsi jedinou
jistotou
tak nějak danou
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Tak nějak, se mi při čtení této básně vybavila poslední scéna z Postřižin, kdy se Magda Vášáryová uprostřed horkého léta pomalu klade do rozkvetlé louky se slovy „Nosím tam pro tebe, Francine, spisovatele ..
06.07.2022 19:18:48 | Vivien
Krása. Vonící smůlou.
Ale Tobě přeju nekonečně štěstí.
Tvé básně mě vždy pohltí. A nepuSTí.
06.07.2022 01:49:40 | ukrytá v máku