Tetina knihovna

Dívám se na stránky
a žlutá zdobí prsty.
Maruško, život je prostý.
Tvá fotka s prastrýcem
tiše mluví.

Jsem dávnou neteří Tvojí.
Obdivuji styl účesu i oblečení.
Lásku k poznání, co nezevšední.
Románky i beletrie, co se zavlní.

A člověk na samotu nemyslí.
Z nebe mě vidíš, já vím.
Dáš mi chuť i rým.
Já přikoulím se se slovem svým.

První i druhá světová
na svého muže si věrně čekala.
Sluší vám to.
Kéž by pro vás pro oba válka nebyla.

Pokolení bez dětí.
Já dostala šanci popsat bolest i dojetí.
Utrpení i smrt zbytečná v mladém věku nemá být.
Kéž je víra v hejno bílých holubic.

Tiše mlčím a brečím z plných plic.
Hold legionářům a pár řádkům dávám žít.