Do prázdného kostela
vstoupil tichý stín.
To jedna dívka nesmělá
přinesla náruč kopretin.
Na kůru flétna se rozezněla,
nesměle, jak s pocitem viny.
Dívka stála rozechvělá,
v náručí kopretiny.
Chtěla jimi oltář přizdobit,
však zůstala stát jako v snách.
V té hudbě chtěla snít,
ukrytá v kopretinách.