Kdyby byl můj psychiatr básník

Uzavřít se před společností
Lidi v mém životě jsou jen hosti
Které nedokážu vítat, jen se v okovech vzpírat
Společnost nade mnou usoudila, že by byla psina
Bez váhání rozsudek vím dokud dýchám jsem špína
Kterou máš za nehty, hrabu se v sobě jako v hnoji
Byl jsem malý nevinný kluk co nebyl včela v roji
Ani jsem nikdy neměl hnízdo kam bych šel pod křídla
Proto pocit lásky brzo nahradila v nosu křída
Nemůžu se milovat, protože na těle jsou pomníky
Každá rána, každá slza je archiv pro vzpomínky
Dělám inventuru, ale záznamy chybí
Ne, neboj světe nemyslím alibi
Chybí ty části života co z tebe udělají lidskou bytost
Pocit bezpečí, zdravý vývoj a emoční sytost
A miliony dalších věcí na kterých už dávno nesejde
Uvidíme kolik věcí se do této trosky vejde
Přetekl jsem dávno poslední kapka byla jak zemětřesení
Od té doby co jsem přepl je lidský hlas k nesnesení
Mohl bych slibovat, že ti snesu modré z nebe
Ale mě do nebe nepustí i kdyby to bylo opravdu pro tebe
Nikdy jsem neměl křídla i když jsem jich už tolik vypil
Po letech boje tělo umírá i když ještě nejsem debil
Kdybych byl, tak přestanu bít všechny šťastný
I když jsem plný sraček, tak se cítím neskutečně prázdný
Jak poslední flaška z které už nedostaneš nic
A když se na to podívám objektivně, tak asi už nechci víc
Jsem jako naděje, už jste mě dávno ztratili
Počkat ta byla moje jak pravdu jste ji zranili
Čtyři stěny, čtyři plátna
Jedna kulka a vznikl poslední obraz blázna