Tichá voda

Pomalu teču
a čechrám den.
I řeka má svůj pramen.
Z tichosti vzejde myšlenka,
co duní do daleka.

Tak teču dál pomocí šplouchání
a svět je křehčí i větší.
To všechno zdá se mi.

Já nemám váhání a miluji čisté veslování
po prameni z gest bez hesel
i podél měst.

Tep rovnám s dechem.
Zůstane i s pohádkovým měchem.
Už i bublám potají.
Ptáci se mnou osvěží.

Tichá voda břehy mele
od čtyřlístku do jetele
a velebí okázale
s jasnozřivostí chmele.

Naslouchám a to je dar.
Omývám i zpívám.
Tam ta dam.