Divoká řeka krajem se žene,
strhává břehy, valí kameny.
V tůních víry roztoužené
víří, jak ohnivé plameny.
Jako ta řeka, má mysl se řítí,
cestou co potká, to neobstojí.
Po vlnách pluje zmarněné kvítí,
jako sny a touhy v duši mojí.
Hoď kamenem, rozčeříš hladinu,
dravý proud však nezastavíš.
Zlé slovo ti jedenkrát prominu,
ale víc ne, to už nenapravíš.
Moc pěkné dílko. Moudré, jednou se odpustit dá, vícekrát to nemá smysl, protože pak se opakuje to zlé. Odpustit člověku jen sám v sobě, aby neprovázela zloba a druhý- ať jde dál svou cestou:-)
12.07.2022 17:03:31 | CULIKATÁ