svému stáří dokoupila
úsměv snad ze všech plundrových rohlíčků
očím lesní med i sluneční zář
a pecen chleba s křupavou kůrkou
teď ho jen tak tak
před sebou pevně drží a drží
a na něm postupně za zuby visí
tři vnoučci na prázdninách
až měkkoučká střídka přináší klid
a všemožné tvary blízkého světa
mám takovou chuť se přidat
I já, mohu ke krmítku? také na tom zá/visím
Cestičko, chybělas, ovšem když přicupitáš, hned vím kudy ..
To je poezie, letní ráno k tomu a vrabčáci se seběhli ..
14.07.2022 09:08:23 | Vivien
Vivien, ty máš kouzelný dar potěšit. Děkuji za to.
...na zahradě zrovna pozoruji rehčí rodinku. Mládě už zkouší létat...a je ještě dost nemotorné,tak snad...
15.07.2022 15:52:26 | cestadolesa
Vždyť to je vzájemné, s tím obdarováním. To já děkuju. Musí to být příjemné, v tomto čase na zahradě, to je ta poezie bez písmenek :-)
15.07.2022 19:04:24 | Vivien