Ztracená víra
Ztracená víra
Klamali věřící mě, med kolem huby mně natírali,
a já se vírou mezi nimi k Bohu často povznášel,
ta slova lživá i skutky zlé pak Bohem zastírali,
po páru letech mezi nimi, já víru svou už nenašel...
Klamali věřící mě, ve jménu Božím klidně lhali,
a život můj se celý málem, na víru obrátil,
nikdy se mě však, na mé stanovisko nezeptali,
až zbytky víry své jsem mezi věřícími, zcela vytratil...
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jen na nás záleží v co chceme věřit,
láskou a radostí zkus život měřit...
Hodně štěstí, DH
19.07.2022 19:11:48 | Emily Říhová
Neznamená že věřící si musí být i blízký.
Jsme především lidé a každý má své chyby.
Když víru hledáme, jen sami,
svými vlastními kroky a co je nám blízké.
Hlavně ji pevně měj, když už se TI bude zdát vše zbytečné a prázdné.
Nikdy to nejde přes někoho
ale k sobě samému. To bude dávat ten smysl který má mít vnitřní láska. Teprve pak pomáhá. (Taky nejsem znalec a mám své kroky a jen ty, které cítím, že potřebuji)
18.07.2022 20:55:13 | jenommarie
Už jsem ji bohužel ztratil...
19.07.2022 00:14:34 | DH22
Myslím že úplně né,
jinak by nevznikla tato báseň
a toto téma neměls zapotřebí otvírat.
Má mnoho podob víra.
Není nikým a ničím spoutaná.
A někdy jen vyčkává na správný okamžik
kde ji zas ucítíš,,že v tobě je.
Ta v sebe*:)
19.07.2022 00:21:22 | jenommarie