Uvězněná v soupravě

Přemýšlím o básni.
Matrix v hlavě.
Chci vystoupit a nedaří se.

Běhám jak ve scénáři,
co nechci žít.
Na trávu se dívám
a zděšení.

Zjistím, že sama nejsem v uzavření.
Zezadu slyším spolucestující.
Jsme tu obklíčeni.

Žádná klapka v uzavřeném prostoru.
Pocit trýzně jako v hororu.
Tlačíme víc a dveře nic.

V horku mráz mám v sobě
a pocit jako v hrobě.
Pak na peróně klepu kosti,
jsem venku a duše plná zvonků.

Nepotřebujete na ten autobus?
Slyším a dělám klus.
Bezvětří a kvílení much.

Upocená a srdce proudí
i v hlavě všechno buch.
Už konec filmu.
Žuch a kuk.