Jeviště

Na jevišti malých snů
hraju malou princeznu
v malých šatech krajkových
v očích pohled nevinných
dětských her a přání
co před opradovým světem chrání

a padá času vodopád
do těla vtírá se chlad

Na jevišti mladých iluzí
hraju slečnu, co probouzí
v mladém srdci naději
v životadárnou lásku i v krůpěji
sladkoslané slzy
co mezi deštěm mrzí

a padá času vodopád
do těla vtírá se chlad

Na jevišti smutných očí
hraju paní, co pořád točí
kolovrátkem stejným směrem
a najevo dává svým perem
že není o co stát ve světě masek
uvnitř plná rozbitých lásek

a padá času vodopád
do těla vtírá se chlad

Na jevišti starých vzpomínek
hraju zástavu hodinek
s duší na Božích vahách
připravena na cestu po drahách
nebe pekla... soudce suď
naladěna na smrt, buď jak buď

Na jevišti života daného
hraju jen člověka plného
lidských snů a chyb
zbude ze mě jen z prachu šíp...