Jiskra básně

Báseň čeká vzadu.
Jde pomalu v kladu
v žáru i dešti
po kluzišti či po smetišti.

Je zvalchovaná i narovnaná,
bez nití i bez vřetena
a přesto nekonečná
a v bezprostřednosti ukrojena
v jazyku propletena a polibky obsypána,
znovu a znovu polykána
a do němoty vypita.

Pak sedí a je vášní zalitá.
Přijala lásku a je do ní zavinutá
jako kočka, co sní o vrnění
a přikládá šarm mrouskání
se slovem milé ženy
v portálu něžné změny.