Trapný omyl.

Klobouk si nasadím,

kabát obléknu přes ramena.

Myšlenky naladím,

dnes to snad bude změna.

Ulicí s noblesou kráčím,

zdravím své známé i dámy,

tajně se ohlédnout stačím

za těmi, kolem, co projdou samy.

Pohlížím do tváří dívkám,

ty přede mnou sklánějí zrak.

Řádně netuším, co tím získám,

a tak to dělám jen tak.

Cítím, že roste má pýcha,

má křídla mocně vlála.

tu náhle jedna dívka tichá,

na mě se pousmála.

Já zahlédnul její oči

a rázem zrudnul jak rak,

jako na bláznivém kolotoči

cítil jsem, že letím do oblak.

Z těch oblaků shlížím

a na duši je mi krásně,

ale, když se k zemi  blížím,

tu vidím všechno jasně.

Má první myšlenka byla lichá,

marnivý vánek v mé duši vál,

totiž, ta dívka tichá,

patřila k tomu, co kousek ode mě stál.