skončilisme smutná sprááva

slovní hříčky mé sestřičky
uštknou a zabolí
toužím ji poznat trošku víc
časem se snad zahojí

chci ženu co kamarádkou by byla
žádnou nemám jsem sešitá troska
ty cítíš onen nevděk okolního světa
jak kámen si mě nadnesla a zalehla

nechápu styl,kus tvýho života
vím že plánuješ,nelži mi
proč končit krásu v duši náhodně
proč chodit po vodě nerovně?

vidět sílu tvé srsti
jako lásku bez radosti
okrajově chápat blázínka
volám po pomstě jsem to já tvoje maminka

okolní okraj přetekl pod dno
bolestí zahltila jsi mně
oknem uletím sem dutý
prasknu, ze vnitř rozbitý

z ostnatého drátu asi jsem
všichni ode mne utíkají
celý život mám tenhle vjem
JSEM NEKOMERČNÍ JEN POTAJÍ
E M P A T H Y FOR US...