červená vlčích máků
měla na kahánku
rudá záře bledla
slunce dlouze pilo
z kalíšků
vystoupalo do kopců
nebe se dotýkalo
blaha dnešku
zítřku
včerejšků
kdosi stál nad obzorem
mával
kynul
v upřímném pozdravu
loučení
a návratu
snad se jen pootočil
tvář slunci nastavil
na podpatku
drže balanc
nad propastí
vítr odnášel tenký vlas
chvějící se
nedočkavostí
Jako bych v tom cítil Boží velkorysost (i když závěr básně, můj pocit odklání) té nabídky tam cítím.
Pěkná chvíle rozjímání*
29.07.2022 21:19:52 | šerý