Anděl z neznáma

Jen pár slov na podělení.
Vystoupila jsem z tramvaje
a paní viděla, že mě dobře není.

Šla se mnou,
protože se bála,
že omdlím
a já ani její jméno nevím.

Bojím se o Vás, smutně stála.
Já, že schody nedám a to všechno,
co stačit mám.

Nohy šly na povel,
zbytek těla na příděl.
Stála při mě.
Díky ní tu jsem.

Hvízdají ptáci báseň
přímou i vděčnou zároveň.

Zdánlivě cizí ruku dá,
on chápe a stačí,
když oči má.

Řádky jsou nehmotné moře díků.
Ptáci je donesou v letu.
Díky za život i holou větu.
Dostala jsem podanou ruku.
A jsem tu.