Rozprava.

On:

Zrcadlo milé, podívej,

řekni, co vidíš,

však soucit měj.

Kam se mám posadit,

kam lampu dát,

mohu se zamračit,

nebo se pousmát ?

Tak řekni, zrcadlo,

co vidíš - kdo sedí tu ?

 

Zrcadlo:

Já vidím jen divadlo

a mizernou paletu.

Jsem staré zrcadlo zamlžené,

ve mně se obrazy ztratí,

všechno se jeví obrácené

a falešné touhy se hatí.

Nejsem to zrcadlo pohádkové,

najít si musíte jiné, nové,

co dokáže lichotit, ale i lhát

a pravdu na přání ukazovat.