Den
Den
Den za dnem kráčí dál,
kdo životu krásu dal?
Kde cit se v nitru vzal?
kdo v středu stojí, kdo opodál?
Šlépěje v písku, na zádech prach,
nezvedne oči, ten kdo má strach.
To hvězdné nebe, co má nad sebou,
v prachu cest nenajde ani náhodou.
☆
~☆~
☆~☆~☆~☆~☆~☆
~☆~
~☆~
~☆~
☆
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
No tedy, řekl bych, že téma hodně vypovídá o "rozdvojenosti" autorova pohledu. Jako bys hledal blízkost i spásu. Cituješ beznaděj... i krásu. Však já sám, tolik k básni sdílenenou empatii mám. Však si říkám, nesedět a jíti naproti štěstí, musíš jít jen Ty - sám. Vím, jak je to složité. Však jen na tvé upřímné vůli záleží. A když snahu, vůli vyčerpáš. Jsi tak znaven, ale zbaven toho, že pro tvé štěstí, nešlo udělat si víc*
05.08.2022 23:29:55 | šerý
Možné je všechno, a nebo nic. Hele sám nevím kolikrát jak dál. Děkuji za rozbor, a někdy je to opravdu náročné.
Píši většinou impulsivně, bez přípravy. To holt hovoří mé "vnitřní dítě ".
06.08.2022 07:25:57 | Protos1182