Splín z vypitých vín

.
Jsem opuštěná
jak kašna na náměstí
ve tři v noci
Jak lehké je nevážit si
toho co právě máš
Ryba je smutná
jak žraloci
sežerou cit
co po ránu vyvětráš

A už po cestě
pro rohlíky
znovu si pískám
Nohy poněkud pletou se
srdce celí se od dýky
to zjizvené další získá

Mám mlhavou představu
včerejšího večera
zóna mihotavých chvil
běžím a v davu
Apollo beztíž stratosféra
Jen kdybys tam můj
milý byl
abys mi řekl
u které usínáš

Nebo abys mlčel
a poprvé se mi
podíval do očí
které slzí
Žel ty ranní mlhy
a od ohně opálená slova dští
díval se níž
až na mé rty
že ne ty
to má duše tvou opouští
.
.