Při vstávání

Den běhá pozpátku.
Probouzím se.
Divně v ohryzku.
Šalamoun nejsem,
ani nechci být.
Pořád chytám utrženou niť.

Jsem normální?
Zalézám jako myš.
Chvíli na okamžik
jen nechci být.
Nemyslet na proces sebelítosti.
Životní kaňky.

Prchám vzduchem
i teču málem.
Krásný den s povzdechem.
Jdu jen za nosem.
Nic jiného už mi nezbývá.

Jsem nula, co do ciferníku zaplula.
Óda se nekoná.
Fasáda těla narovnaná.

Jo, jsem buňka okřídlená,
co je jitrem políbená.

Kočka za mě krásné ráno předla.
Já se chtěla chytnou pádla.