Kazajka

V sevření těla duše se tluče 

křičí,  div se tam neutluče.

Spoutaná konvencí dnů

snaží se věřit snu.

Konvence světa jí zmáhá

Kde , kde je ta duše pravá.

Tam - kde nalezla by klid

tam, v koutech kde může snít.

V temnotě sevření těla. 

Tam. Kam nejmíň jít chtěla. 

Smutek, a hlavou o zeď tluče 

Snad - jednou prorazí hlavou zeď.

Pak - poslední výdech zatuchliny

a nádech svobody duše 

Klid svobody 

Světlo 

~☆~