Vzkaz z labutího pírka
Vzkaz z labutího pírka
Anotace: Muž, který lže, není hoden lásky... Věnováno částečce mého vesmíru, která pohnula planetou mého srdce tak, že se k ní naklonila...
na muže – lháře,
který citu schválně
láme křídla
Černým štětcem
čmárá v očích nebe
(je jedno jakou mají barvu,
ale výška hloubky
těch očí
je nebeská)
a krade Tobě Tebe,
svět točí se jako robot,
mele v sobě všechno prožité,
ze snů mýtiny mrtvých stromů
a srdce tisíckrát prošité
marně, marně volá domů
„kdo jsem?“
Mám vztek
na muže – lháře
Stavím kolem Tebe bílé svíčky
a pilíře pro mosty návratů,
na nitkách schované slzy pod víčky
oblékám do veselých smajlíků,
modřinám na duši denodenně
věším sedmikrásky na kliku
pro naději
Mám vztek
na muže – lháře,
píšu jeho jméno
do kalendáře
prázdného místa
s prázdnými stěnami,
i tam se obklopí
svou vidinou – ženami,
které podlehnou
Labutím pírkem
vyhlazuji jizvy Tvého nitra,
cítíš se zmatená,
však vím, že jsi chytrá
a pochopíš mrtvou píseň,
kterou Ti lhář zpívá
z ucha do dlaně
(stavím k ní vykřičník –
bacha na saně!)
... jeho láska je sivá
jako špinavá mlha,
co polyká Tvé kroky,
falešné karty
dláždí příští roky
Tvé důvěry,
prosím přijmi
- do srdce –
vzkaz od Věry
Mám Tě ráda, vždyť víš...
Komentáře (14)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Ahoj Věrko, pokud si vzpomínám, chystala ses na sraz do Ostravy. Platí to? Já tam asi vyrazím, anžto mám o víkendu volno. Dej vědět. Kdyby něco e-mail mám v profilu. Dík.
26.03.2007 21:18:00 | JardaCH
TENHLE lhář, by se měl doopravdy bát! Viděl jsem blesky v modrých očích, když zkončil rozhovor na ICQ. A věřte mi, že dostat se jí v tom okamžiku do rukou...! Jsem rád, že není o mě, o nás...
22.03.2007 15:16:00 | G.P.
Zlatiško
mám v pokojíčku zelené stěny, už jsem ti to myslím říkala, pamatuješ? Jsou strašně depresivní, přijde mi.
Není to zelenkavé jaro, ale je to taková chladná, černě tyrkysová.. zašedlá.. a stejného odstínu je i koberec, na kterém se hrozně moc chytá špína. Hlavně takové kousky vlny z pltených ponožek, které sem tam mívám na spaní, když je mi zima - a to je tady poměrně často :)
Když chodím k oknu, potichounku, aby mamka nevěděla odhrnuji žaluzie a koukám ven.
Víš co vidím?
Poluční lampi, přímo před domem a vidím ji i ted, když se kouknu po pravici, akorát, že ve dne opravdu nesvítí, má to tak být. I tady se vloupala nějaká správnost, na kterou prostě nevěřím.
Kdybych odlišovala "to správné" a "chyby"... nic jiného bych ani v tom mém světě nestihla.
Když se tak zamyslím.. co vlastně dělám...
Tak píšu básničky, kterým většinou nikdo nerozumí, většinou ano, nikdo mi nerozumí.. co dělám. uším se o tuleních a mrožích, o tom, že lachtan dokáže vsunout pod tělo nohu a nebo i to, že živnostenské právo... je když fycická či právní osoba podniká za účelem zisku.
Nebudu se ti motat do anotace a částí krásné, pocitové básničky.
Dnes jsem mezi přestávkami a hodinami volala s jedním člověkem a pisala mu o tom, že těm citovým slovům nevěřím.. že mě neoklame jako.. jako..
ale tobě jsem se věřit naučila..
Děkuju, že tady pro mě jsi... :-*
Jdu se dívat z okna :)
Zrovna vysvitlo trochu sluníčka.. kdo ví.. čím to :D
22.03.2007 14:08:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Žít v pravdě je krásné a osvobozující. Pak je tady lež, aby to každému z nás připomínala.
Levandulko, přeju hodně síly!
22.03.2007 13:49:00 | Gregy
...nojo ale kdo si aslespoň jednou v životě nazakecne ...napsané je to parádně ...
22.03.2007 11:39:00 | WhiteSkull
... lháře ... by
... důvěra ...
... vždy ... měla
... ztrestat ...
... svou ... věčnou
... ztrátou ...
22.03.2007 11:38:00 | Marcella
To je tak sugestivně napsané,že jsem k němu pojala nenávist,aniž ho znám.Taky těžko odpouštím lhářům.
22.03.2007 11:32:00 | s.e.n