Kávu a dort bych si dal,
do očí díval se dál.
Tam uvnitř z plna se smál
krásného spoustu tak přál.
Proč? No pro krásno přec
Ne proto nenajít řeč.
V úsměvu rozpustit křeč
a měknout vůní kávy.
Dál tu vůni pustit
v modré rozpustit se tůni.
V polibku
A cítit pak chuť kávy.
~☆~