Opona

Právě se otvírá.
Je pevná a nedobytná.
Divák je pohlcen a zákulisí nevnímá.
Doba vrásčitá.

Z kamenů ladí se smích.
Každý je trochu herec a nic víc.
Lodyha kvete z plných plic.
Hraje se přes něčí štít.

Emoce uvnitř roztržené.
Oči trochu jiné.
Pak závoj spadne hned
a v duši strmý lazaret
i zadupaný květ.

Únava padá rigolem.
Slzy usuší se průvanem.
No, žijeme s valem.

Pochová nás vroucí zem
i duše kmen,
až jednou dáme sbohem.