Na hraně

Únava padá a není mladá.
Noc čeká a slza se sbírá.
Samota kvílí do pokojů.
Beru výkresy dětí
a padají mi ruce.
Život není v pohádce.

Rakev pro mě ještě není připravená.
Báseň křičí do prázdna
a sílí z posledního dna.
Zůstanou slova tichá
a vnitřní muka.

Chci spát a cítím hlad,
že jen báseň dá život.
Ta jediná je živá.

Já kvílí.
Občas se nezná.
Samota krutá.

Jsem máma.
Srdce bolestí puká.
Jen beru bárku snů
a věřím zemi lachtanů.
Zabořím neexistující smích.
Přežila jsem a chci dál žít.