Znovu vcházím tam,
kde dávno již měl jsem být,
ty stejné dveře dobře znám,
jen bojím se je otevřít.
Vstoupit zas a znovu
a použít ten stejný klíč,
volit pravou či levou nohu,
ten čas je již dávno pryč.
Odhodlání teď tu schází,
jen strach náhle zbyl,
pár milých tichých frází
na vzpomínky těch něžných chvil.
Chvíle co utkvěly mi v duši,
jak naše ranní probuzení,
při vzpomínkách srdce tiše buši,
když vyšlo slunce rozednění.