Gerasa v Dekapoli

Přes zlatý sluneční kotouč

běží houf bílých andělů

Dívají se

na křivé zrcadlo země

kde tmavé odrazy zrychlují

na vyvýšeninách a propadech

Pod každým andělem

černý vepř

běží k mořskému srázu

vyplakaných kapek deště

Andělé vyhlížejí

přes blízký kopec

se zuby smrků

Vyhlížejí přes zoubky

vzdálené pily

Nabývají a tmavnou

břicha jim zraňují

rotující kotouče chlumů

Rozřezávaným připluvším

z vyvržených vnitřností

chlístá k zemi déšť

Kotouče rozřezávají i cejchy

černých duchen hříchů

aby kraj zasypal

bělounký sníh

Rozřízly i odměřovač času

vypadávají ozubená kola

točí se jako mince

jako roztočené káči

jiskří ve sněhu

Mají v sobě i lidé

tvář svého nepřirozeného zániku?