Touha

Někdy člověka zabolí,
Když se něco zkomolí.
V jedný ruce jistota,
V druhé zas strach ze světa.

Polovina tvého těla,
By přeci jen první ruku chtěla.
Druhá půlka v rozpacích,
Že skončíš někde v odpadcích.

Za kterou rukou půdeš,
Co když smůlu mít budeš??
Jistota či strach...
Kdo je pro tebe vrah??

Když půjdeš jistou cestou,
Nemusíš se oblékat smuteční vestou.
Ale když půjdeš vstříc strachu,
Nemusíš zůstat v pouhém krachu.

Ukážeš, co v tobě je,
Že máš ruce obě dvě.
Že se umíš se stachem prát,
Že by Ti prapory měly vát.

Tak kterou cestou se dáš??
Obavy z obou dvou máš!!
Stejně si jednu musíš vybrat.
A ne jenom jednou, i víckrát.

Tak mi řekni, kterou pudeš,
Jestli se mnou navždy budeš...
Se mnou – touhou po poznání,
Vstříc strachu ze zklamání.

TAK POJĎ POKUD CHCEŠ!!
Vstříc stachu ať s ním bojuješ.