Básník a pes.

Básník a pes:

když básník píše,

pes leží kdes.

Leží tiše, upadl do snové říše,

jen občas okem jistí,

padající listí - na zahradě:

má trochu po náladě,

když básník - jeho pán,

leží vyčerpán - pod jabloní.

Je dusno, nebe se kaboní.

Je nasnadě, že bouřka v zahradě

poezii nesvědčí.

Pes vstane a zívá,

na básníka, na pána se dívá

a oddaně čeká.

Pán na to nic a pes štěká,

očekával víc.

A tak odešel ke stromu,

k tomu nejbližšímu u domu,

aby to, co psi často dělají,

když páničci čas nemají,

s velkou slastí udělal.

Básník - pán jen klidně stál

a na svého psa se smál.