Zklamání

Když srdce rozpukaná, znaveně tepou,
už dávno nestaví, spoj vlaků s nadějí,
dávno byl odstaven, na kolej slepou,
rzí času rozežrán, zahalen závějí.

Když do čaje kanoucí, med duši hladil,
a teplý vánek dní, laskal a objímal,
než duši vyhřátou, prudký déšť zchladil,
a z medu sladkého, zahořklý blín se stal.

Ve víru vzpomínek, útržky  kalendáře,
přes řeku času kmen, prohnilý v noci pad,
a křídla bez víry, na hrubé cáry páře,
v prachu a sutinách, zbortil se snový hrad.