Vozka Sklepník

Jako ve tmě,
jako v sklepě,
nikde světlo naděje,
nic dobrého se neděje!

Už dlouho.

Tak stojím tu jak s rýmou v mozku,
a snad i zabil bych toho vozku,
kdyby se tak nerýmoval, nerýmoval...

Proč rýmovat bych se měl?

Ha! A to promluvila stěna?
Či hlas ten bájný ze záhrobí,
nebo se mi v mozku rojí...

Rojí se ti. A bude rojit.

Ne! Já to nebudu poslouchat,
zachovat bych si rozum měl.
Nic sem neslyšel, neslyšel...
Uf, vozka už snad odešel.

Ohlédnout, zda tma je nerušena,
beznaděj, dokonalá jak křivky těla,
skoro až radost z toho plyne a na kost mrazí pomyšlení,
že radosti jiné pro mě není, k nalezení...

A co bys hledal, mám ti pomoct?!

Tttady to fouká, ten průvan v uších!
Né nic víc slyšet není, v zapomnění je varování...

O vozkovi...

Prý v noci chodí sklepy, pocestné oslovuje.
Není to tu bezpečné,
v sklepě,
v noci,
v půl druhé...

Lopata třískla, holinka dupla, baterka zhasla.

A vozík vjíždí do vrátek,
skříp káp ta křeč ustane,
tak choďte spát dřív i v pátek,
vozík ve stínu zůstane.

I s lopatou.