Svůj obraz jsem zanechal na hladině,
po proudu poslal jej, lásko má, tobě,
večer já usnul s hlavou na tvém klíně,
a bylo ticho a byl klid jak v hrobě.
Vůně rozkvetlých růží na zahradě,
mým snem mě provázela.
Zdálo se mi o lásce a taky zradě,
z těch růží věnec jsi na hlavě měla.
Zpěv ptáků za oknem probouzel den,
hlavu jsem zvedl z tvého klína.
Tím snem, byl jsem zaskočen,
vždyť v něm jsi nebyla ty, byla v něm jiná.
...skvělý ...to na mě zapůsobilo hodně silně...;-)protože pod hladinou lásky je proti naplnění vždycky zpochybňování všeho...
14.09.2022 18:49:24 | Marten