VÁHÁM

Proč jen duše má touží po tolika odlišných věcech?
Jak jít za svým velkým snem,
když jich mám tisíce a nechci se jich vzdát?
Proč jen mám odedávna na čele vypálený cejch?
Prosím daleko ode mě ho vem‘
a dej mi jediný velký sen, kterého se nebudu bát.
Kdy jen najdu cestu pro svoje srdce?
Kdy s duší mou půjde ruku v ruce?
Já chci se konečně pro jednu cestu rozhodnout
a náručí Tvou navěky dát se obejmout.
Mám strach že budu beznadějně milovat,
že nebudu mít sílu za svou lásku bojovat.
Co když nestačí mi pouze stovky životů?
Co když chci mít co nikdy mít nemohu?
Kde konečně klid najde duše má?
Nevím zda věřit ještě smysl má.
Chci na svých rukou cítit Tvoje ruce,
chci slyšet bít Tvoje srdce prudce.
Bojím se, že to všechno zavrhnu,
že Tebe od sebe já odvrhnu.
Já pochyb svých se nikdy nezbavím,
že milovat mě budeš dál, to já vím.
Však někdy v duchu říkám si,
že život krutě s námi hraje si.
Já nikdy nezřeknu se svých snů
pro jednotvárnost všedních dnů.
A tohle všechno ty dobře víš
a stejně jako já své sny dál sníš.
Však strach můj mě nikdy neopouští,
a i když to Tvoje mysl nepřipouští,
možná naše životy se nikdy neprotnou,
možná už navěky budeme bloudit tmou.