Bouření lidských duší

Bouření lidských duší
#Adrastea #Nemesis

Ze světelných pásů jinotajů a zvonkoher, rovníků a poledníků planet, Měsíců a hvězd, upředená z dýchavičných pavučin obřích Sluncí, vyvstáváš v radostné hře prostoru, objevuješ se a zjevuješ, v naději, touze a tichosti, v pokoře a odvaze na hranici zítřků jižních a severních moří všech vodních bytostí a jejich citadel.

V blyštivých západech Sluncí a za štěkotu divokých psů usínáš a upadáš do pavučin snů běsnících lidských duší, nahá a zranitelná, jako andělská peří rozesetá po úbočích cest, jež jsou ti znamením, skrytá v barevných portálech podzimního listí a ranní rosy na listech, vracíš se a tiše se zjevuješ v šedých vlčích mlhách a rudých makových obrazech.

Má ztracená Nemesis.


Ve spirálách bytí
Pozdní léto 2022