Netečná

Šedý dým cigaret líně se vznáší,
načechrán paprsky vábících neonů,
prach ulic do oken mlčky se snáší,
večerní ozvěnou vzdálených klaksonů.

O lampu s ladností zvětralou opřená,
a prsty štíhlými na stehnech zkřížených,
pokrčíc bělostná, prokřehlá ramena,
zaostří pár očí únavou přivřených.

Znovu pak poklesá osudem smířená,
netečná, bez touhy, snů, odevzdaná,
pod tíhou dotyků vzdychajíc vzdálená,
a v srdci vyhaslá pustina spálená.

S ránem pak uléhá, prázdná a bolavá,
pro spánek strhaná znaveně běží,
v posteli schoulená, na duši špinavá,
usíná s štěkotem psů na nábřeží.