Dali mě

Dali mě na vozík,
já záviděla těm, co chodí.
To nikdo nepochopí,
když svět se řítí.

Jeli se mnou na vyšetření,
tráva za oknem byla povzbuzení.
To zelné pro oči,
co ztratily krásné snění.
Pak zase v nemocnici pokoj
a smutek kol i kol.

Den potácel se v rozhraní
a budoucnost v zoufání.
Je těžké všechno všecičko.
Ach, Jituško, Jituško.