...jsem skoro mim a vím že...
také mám pocit, že s přibývajícími (k)roky jsem tišší a tišší, i když zcela se to nikdy nepodaří...
Ach, křehký podzim slov a vlídnosti a hřejivého obejmutí....
Krásná procházka Tvými verši.
24.10.2022 15:51:49 | cestadolesa
Ano, jak pode mnou Vivien - napsals úžasně! Krásná popisnost domova a života vůbec.* Žádná plytkost myšlení. Tohle si dám říci a mám radost z počtení takové Poezie.
29.09.2022 16:26:40 | šerý
Napadá mě, poezie, která popostrčí ke stmelení všech a všeho v rodině, či aspoň dojde účastné k uvědomění si. Spojit moment uvědomění si tak, aby přišel v daný okamžik a ne až po chvíli mimo "doma", toto zrání, má prodlevu, jít si naproti, přiblížení k pochopení. Až není prodlevy, máme či nikoliv vyhráno?
"Není to vždycky tak, že dokud ti to nedá adie, netušíš, co vlastně máš? Vydláždili ráj a parkoviště tady je".
Dnešní ráno vyšlo slunce, čtu si a zřejmě si také nasbíram, hladkost tvé básně, a až oloupnu a dám do kapsy u srdce, půjdu domů. Now, tušíme my, když takto jdeme, zda vyšší signální zavane k těm druhým, protože oni to mají stejné jako my? Možná nezavane, možná už jdou domů opačným směrem, a to pravidelné loučení .. Děti umí krásné, posbírat a spojit, rok co rok, do háje, ty špejle někdy ..
Napsals to úžasně.
28.09.2022 08:55:24 | Vivien