Domů

Domů

Anotace: .

.
Vyjít si vstříc
a cestou potkat podzim
chtěl bych ti říct
stávám se mlčenlivým
jsem skoro mim
a vím
že ukřičení
padají do jam hlubokých
které si sami vykopali
a zívám.. někdo by řekl skoro smích
padají s tím co druhým vzali

Máme tu malé náměstí
kde rozložíme deky
a nosíme dětem ovoce a lásku
a takto to štěstí pěstujeme věky
Život nás uvařil tvrdě
ve vztahu na skus ač to pálí

Máš v očích listy
vypadané ze všech knih
hladkost dlaní od narozených kaštanů
těžko měřit čas od setkání
kdy tvoje tiskly mi rty
loučení jako pouhý vzdych
v mé duši nezestárnul

Vyjít si vstříc
tak jako hudba přichází zdmi
a tanec barví šeď
ať vládne Zemětřas od Vichřic
v mém hřejivém objetí
snít si sny
na dálku
mé kroky uslyšet
.
.
Autor Now, 28.09.2022
Přečteno 191x
Tipy 23
Poslední tipující: cestadolesa, vůně mraků, Sonador, šerý, Bufik, Marten, zdenka, Frr, Vivien, mkinka, ...
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

...jsem skoro mim a vím že...
také mám pocit, že s přibývajícími (k)roky jsem tišší a tišší, i když zcela se to nikdy nepodaří...
Ach, křehký podzim slov a vlídnosti a hřejivého obejmutí....
Krásná procházka Tvými verši.

24.10.2022 15:51:49 | cestadolesa

líbí

Děkuji za duši osvěžující komentáře.

08.10.2022 06:01:20 | Now

líbí

Krásně se čte, děkuji

30.09.2022 08:52:19 | vůně mraků

líbí

Ano, jak pode mnou Vivien - napsals úžasně! Krásná popisnost domova a života vůbec.* Žádná plytkost myšlení. Tohle si dám říci a mám radost z počtení takové Poezie.

29.09.2022 16:26:40 | šerý

líbí

Napadá mě, poezie, která popostrčí ke stmelení všech a všeho v rodině, či aspoň dojde účastné k uvědomění si. Spojit moment uvědomění si tak, aby přišel v daný okamžik a ne až po chvíli mimo "doma", toto zrání, má prodlevu, jít si naproti, přiblížení k pochopení. Až není prodlevy, máme či nikoliv vyhráno?

"Není to vždycky tak, že dokud ti to nedá adie, netušíš, co vlastně máš? Vydláždili ráj a parkoviště tady je".

Dnešní ráno vyšlo slunce, čtu si a zřejmě si také nasbíram, hladkost tvé básně, a až oloupnu a dám do kapsy u srdce, půjdu domů. Now, tušíme my, když takto jdeme, zda vyšší signální zavane k těm druhým, protože oni to mají stejné jako my? Možná nezavane, možná už jdou domů opačným směrem, a to pravidelné loučení .. Děti umí krásné, posbírat a spojit, rok co rok, do háje, ty špejle někdy ..

Napsals to úžasně.

28.09.2022 08:55:24 | Vivien

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel