Medvěd

Dva roky jsem neměla ani tušení,
Že ve třídě existuje takové milé stvoření,
Jako je ten sladkej ňuňavej medvěd,
Se kterým teď pořád chodím na oběd.

Nikdy jsem nepomyslela na to,
Že s ním někdy budu v kontaktu,
Ale teď se to prostě stalo,
A já mám z toho dobrý pocit v žaludku.

Vždycky, když ho vidím ve škole,
Mám pořád ten ‚mazlící‘ pocit,
A je mi strašně smutno,
Když zrovna tohle musím cítit…

Mezi námi je to dost složitý,
Někdy si nemáme co říct…
A jindy zas…
No prostě báječný…

Oba to, co mezi námi je,
Bereme asi jinak…
Já asi víc do hloubky…
A on? Chce si užívat.

A jak z toho ven?
Fakt nevím…
Jestli to takhle nechat…
A nebo už nebýt s ním…