Květinářka.

Běhávala po schodech,

tam u nás v ulici,

někdy ztrácela dech,

pod velkou kyticí.

 

Květinářka mladá,

pilná jako včela,

bývala by ráda,

do světa uletěla.

 

Pŕesto dál květy roznáší

od domu k domu,

mnohdy se vystraší,

když pozdě vrací se domů.

 

Jít kolem hospody,

bojí se k pláči,

vyběhne na schody,

ani se neotáčí.

 

Opilců stále plný dvůr,

hloupých řečí a křiku,

tmavých stínů a můr,

co plazí se na chodníku.

 

Od rána řinčí tam sklenice,

falešný zpěv z oken se line,

přeje si, " kéž by to bylo jiné ",

prostě všední den všední ulice.