Slepá láska

Slepá láska

Vždyť je to pravda, že láska je slepá.

Přehlížíš lásku, jsi prostě sketa.

Zvyk je ti bližší, riskovat nehodláš?

Prý zájmy vyšší. Co si to namlouváš?

Mohli jsme budovat, mohli jsme souznít,

mohli jsme bojovat, budoucnost prožít.

Avšak ty bojuješ už se svou hlavou,

tak si žij ve zvyku, s celou tou vadou.

Nakonec pochopíš, co že se stalo.

To, co nás sblížilo, nám druhého vzalo.

Pak s lahví vína, v šeru a při slzách

nad věcmi přemýšlíš a pravdu nalézáš.

Avšak je pozdě, kouzlo již uteklo.

Téměř až u nebe, nyní jdeš směr peklo.

A tak se loučím, dávám ti sbohem.

Člověk je s ďáblem a nebo s Bohem