přijď za mnou
přijď za mnou
s takovým tím šimráním v břiše
pozval jsem ji
protkaná měsíční září
mohla stolovat
pouze o půlnoci
jinak by se rozplynula
večeřeli jsme tedy
pod hvězdnou oblohou
a vedli filozofickou konverzaci
ve svém třpytu
hovořila o tom
že kdyby Periktiona nepotkala Aristóna
nebyl by Platón...
poslouchal jsem ji
lehce reagoval
a nechával se unášet pocity
které ve mně vyvolávala
světlo svíce
umocňovalo její atraktivitu
úplně mě pobláznila
svým vkusem pro dialogy
a taky
jak měla (když
přemýšlela)
pootevřená ústa
její přítomnost mi byla odměnou
tohle setkání
ve mně vyvolalo dojem
že jsme
k našemu štěstí
objevili duševní souznění
snažil jsem se
pro tento večer
ukotvit
své smyslné představy
abych náš vztah
pozvedl na úroveň snu...
když šla na toaletu
nechala pod talířem lístek
musela ho tam
nepozorovaně vložit
zatímco jsem se topil
v její auře...
jsem překvapený
zase to šimrání
rozhlížím se po okolí
natahuji se pro vzkaz
tak schválně...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
No tedy. Podle fyziologie šimrání předchází tlaku. No co si budeme povídat Petře, poté jak u papiňáku, musí zafungovat už jen pojistný ventil. Pěkně napsaný a s chutí jsem početl. Ale už jsem si z kraje myslel...
Jednou mi brácha vyprávěl, že se seznámil v Pražském hypermarketu s nějakou profesorkou matematiky Jutou. Byla pohledná a při úsměvu krčila půvabně nosík. Pozval jí na Karlovo náměstí do lepší restaurace, na pátou hodinu odpoledne. Když na smluvené místo dorazil, tak ona už seděla u stolku a popíjela koňak. Profesorka navedla rozhovor o matematických veličinách, mocninách, zlomcích a světelných rocích. Nakonec mu zadala nějaké matematický kvíz. Bratrovi z toho šla hlava kolem a ji už samotnou viděl, jako velkou množinu. Nakonec si odskočila upravit na toaletu. Po drahné chvíli se chaoticky dovtípil, že Juta se asi vypařila, či co? Zvednul se, že se po ni porozhlédne. Pojednou přiběhl číšník v domění, že odchází a ptal se ho, zda bude platit. Předložil mu účet na šestnáct set osmdesát korun. Že jeho paní mu řekla, že on - manžel, to zaplatí.
Jsem se ho ptal, jestli tedy zaplatil. "No co mě asi zbejvalo? Ale vytáhl jsem z číšníka, že přede mnou tu už seděla postupně s dvouma pánama. Že už přišla kolem jedenácté. Zakolísal mu hlas a zaúpěl, že ten nekonečný rozhovor o matematice i kvíz, mu nakonec došel a mu to pěkně zpočítala :-)
V životě už ji nepotkal a dost možná, že měnila svoji vizáš a identitu.
No a tak mě při čtení hned zprvu napadlo, že jsi jí potkal taky. Ale to jistě účet nebyl, že ne? A kdyby náhodou ano, tak brácha už je sice v pánu. Ale já bych mu to příští týden na dušičky u hrobu vyzvonil. Jistě by měl z toho v nebeské vinárně velkou radost. Snad Petře pochopíš, že není nad to, být nakonec nanapalenej sám.
31.10.2022 00:07:16 | šerý
..šimrání v břiše ze s o u z n ě n í je často mnohem více než smysné
dlouzněbí...jo**kámo**jo**ST*
23.10.2022 00:14:12 | Frr
Skvostné :)
21.10.2022 16:18:02 | Narra
Tohleto šimrání, beru v každém věku, napsals to tak napínavě .. A navíc, vkus pro dialogy, to je hnacím motorem celé situace. Vynikající atmosféra z tvého textu! Jdu si do kabelky vložit mini trhací bloček :-)
20.10.2022 09:04:33 | Vivien