Tváře žen.

Na ulici potkávám různé tváře žen,

jedny slunce provází, druhé zase stín.

Kroků zvuk se odráží od cihlových stěn,

unavených těžkých bot i špiček balerín.

Hladina těch kroků, vlní se na chodníku,

stopy se překrývají, bolestí přitom vyjí.

Zoufalá dlažba brání se a kvůli křiku,

těm stopám, rozhodně nic nepromíjí.

U lampy stojí klaun, každé tváři růži podá

za její úsměv a v očích jas.

Nevadí mu slunce žár - ani nepohoda:

to vše pro krásu dívčích řas.