Puklá...

Pod stromem v mechu zvolna leží 

hlava puklá, myšlenky pryč běží. 

Obrůstá mechem, ticho její střeží.

Srdce v zemi tiše tepe,

oči mysli lehce slepé...

Myšlenka se "někde" klepe

V zemi, tam snad je i lépe.

Věru ani tam klidu nemí.

Snad ve větvích se to změní 

Lidi, jak slova, činy jedněch bolí

nechápou, ránu doma solí hojí.

Pryč,  klid, ticho, kéž by.

Mechem půjdou tiché kroky.

Život vdechnou do pukliny

Sny, pak promění se v činy.

♤