rok jedna
rok jedna
seděl jsem v prázdném bytě
a povídal si se zbytkem rumu
na zemi
zůstaly nezaplacené účty
kterými jsme
v minulosti
podložili viklající se stůl
i ten odnesli
někde venku
běhala moje holka
a za drobné
ukazovala ve výtazích prsa
pod dveřmi přistála výpověď
civěl jsem na vinětu z roku jedna
oloupával její roh
a zázrak pořád nešel...
Komentáře (20)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Zázrak k uzoufání? Jsi živý beze ptaní...ukazujíc prsa i myšlenky jsem se ve výtahu stokrát vdala, miluju tě jako malá...?
08.04.2023 20:07:05 | básněnka
Brácho
Máš tam toho mnoho na karibské hladině
A prsa ženy
No tak
to bylo, je a dlouho bude “velký téma!”
Jdu si cvaknout abych důSTojně završil pětidenní nicneděl
Fatboy Marty
Srdcervoucí drsný sever u PL
30.10.2022 19:49:05 | kudlankaW
Zítra to bude týden,
co jsem se vrátila z nemocnice.
Měla jsem tam s sebou pár drobností,
svůj řetízek s přívěšky, sloníky,
kamínek a tři knihy.
Jedna z nich byla "THE END"
A dnes? Dnes jsem znovu na začátku.
Je až neuvěřitelné, co všechno lze,
kromě účtů, na háku zanechat.
Jo! A vyvětrej si.Nakoukla jsem,
jak tam sedíš a ten vzduch byl fakt těžký:)
28.10.2022 06:44:22 | Dreamy
člověk se probudí
v nemocničním pokoji
a je rád
že dostal ještě šanci
někdy dokonce opakovaně...
viděl jsem ale i lidi
kteří si mysleli
že smrt
za ně vyřeší jejich problémy
byli překvapeni (skoro
až rozezleni
když se probudili)
že stále žijí
v obou případech
prostě ještě nenastal
jejich čas...
PS: ten seznam věcí
které si člověk s sebou nosí
o něm vypovídá
PS2: já mám nůž
28.10.2022 10:36:37 | piťura
Já nosím jednu fotku, kamínek a malinkého pejska od dětí...
Dreaminko, doufám, že už jsi v pořádku...
30.10.2022 13:53:14 | Pamína
U tebe to vždy
jde do morku kosti
s realitou odřeného nitra...
Podobné chůzi po rozžhavených uhlících
ve spodním prádle:D
U TEBE se člověk nenudí
dáváš tam patinu reality
a Člověk se musí i vážně ptát
zda se to stalo..co z toho je fakt
..jak to bude dál..
Doufám že s těmi účty to není tak zlé:);)
Měj se krásně Péťo*;)
28.10.2022 01:13:51 | jenommarie
Drahá Maruško,
děkuju za návštěvu
a krásný komentář
tohle moc rád čtu
tím spodním prádlem
jsi mi založila na hezké sny...
PS: to se psal rok 1991
dneska už mám účty na háku
;-)
28.10.2022 01:35:14 | piťura
Tak to jsem ráda..no zkrátka u tebe to nějak běží...
Tak rok 1991..to už je pěkná historie:D.
Hledala jsem nedávno jedno tvé dílko..to o těch mimozenšťankách ve TVÉ zahradě..to bylo skvělý a chtěla jsem si ho přečíst..nenašla:(
Máš ho ještě zde?
Jo a užij si pěkný podzim Péťo. Fajn že se ti daří;). Pa a děkuji TI moc
28.10.2022 09:19:47 | jenommarie
jé
to mám radost
mimozemšťanky tu určitě někde jsou
nesmazal jsem je
vyšly i knižně (ta
kniha se jmenuje ,,čárky,,
autor petr čeněk)
ale
pokud by se už nedala koupit
když mi do vzkazu zašleš adresu
tak já Ti knihu pošlu zdarma
krásný den Maruško
28.10.2022 10:46:02 | piťura
Děkuji TI moc Péťo, zkusím se poohlédnout a kdyby..písnu. To je od TEBE milé.
:))
No fajn vědět a tedy i gratuluji dodatečně..nevím zda jich není víc.
Super.
Pěkný víkend TI přeji.
28.10.2022 17:57:53 | jenommarie
Zázrak se někdy děje. Ale realita, se za rohem směje.
Myslím, že nás vždy dožene a k odpovědnosti požene. Nejhorší na tom, když už skleroticky člověk zapomene někdy vystřízlivět a se svým nitrem se rozvede. To rok jedna, je už stokrát a na furt... což se této báseňce naštěstí očividně nestalo.*
27.10.2022 22:19:37 | šerý
já bych to podepsal, bráško
pokaždé (ve
vší skromnosti)
čekám
že Tvým komentářem
se mi dostane jistého bonusu
děkuju
jsi návykový
to ale asi tušíš ;-)
28.10.2022 01:00:13 | piťura
Někdy ty začátky bývají těžké .. A pak, když se stane zázrak, na to s nostalgií vzpomínáme. To už jsme zas ale za půlkou blíže konci .. Otočme list, zas psát od prvních řádků ..
27.10.2022 21:38:23 | Vivien
na každém konci je pěkné
že začíná něco nového
Vivien
vlastně i teď
když se dívám
ty roky dozadu
píše se nový příběh... :-)
28.10.2022 00:53:28 | piťura