Z řetězu
Z řetězu
Sen v dálce švitoří.
Mlha je naděje
i cit občas se dávkuje.
Pára z úst bloumá rosou.
Voda je kalná
a třesk se smývá z prsou.
Střepy nosí štěstí,
ale duše občas v povětří
v prachu kýchá a nemá slova.
Bolestí sžitá se v mrazu naděje.
Míle, co bloudí bez cíle.
Pouť, kde víra drkotá.
Pravda nebo zákruta.
Klečím v bedrech ohnutá.
Svíčka padá a židle se zasouvá.
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
co sloka, to prima veršování, důkaz, že i smutno jde v radost přetavit
02.11.2022 12:52:52 | Vivien
Moc děkuji, drahá. Jsi hodná a v přátelství skvělá i se mi líbí, jak mě podporuješ. Ach, ty kočičko.
02.11.2022 13:03:07 | mkinka
Bolestí sžitá se v mrazu naděje.
Míle, co bloudí bez cíle.
Pouť, kde víra drkotá.
Pravda nebo zákruta.
Klečím v bedrech ohnutá.
Svíčka padá a židle se zasouvá.
za mě by úplně stačilo tohle,je to dost mrazivé a výstižné
ta židle jak z duchařiny ale co víme jsme zatím jen dočasu smrtelní,) tak ať je zas líp kočičí ženo
01.11.2022 15:11:18 | xoxoxo
To zní jako pěkný drama.) snad to dopadne dobře.)
01.11.2022 14:33:34 | Constantine
Díky, zlatý. Jsem ráda, že zaujalo.Popsala jsem lidskou bolest, kterou v sobě nosím.Ale někdy přijde den, kdy se člověk musí vypsat jen. A tak jde na Liter, protože těch šikmých stěn je příliš mnoho a neví, kudy kam. Díky za vnímání.
To nemá být horor, ale můj život a popis psychického dna duše.
01.11.2022 15:20:18 | mkinka