Slzy jara

Ach
ta vůně jara
se opět
těly prolíná
v únavě končící zimy
v úprku sněhových stínů
a nechává zmatek myšlenek
aby jen výdech zacinkal
na umíráček
mrazů chrastivých.

Je sladká
modrá obloha
i teskných poupat stín
v níž konvalinky zavoní
a já
tiše sním
že stromy kolem rozkvetou
do nového návratu
aby opět rozzářily
oči osleplé
a narovnaly rty
úsměvem
nad vadnoucími šafrány.