Na kávě sedím tiše, sám.
V koutku leskne se slza.
V hlavě dvě tichá slova mám,
miláčku, lásko, kéž by zněla.
Moci je vyslovit, moci je slyšet.
Bez přetvářky, čistá a znělá.
Říci pa lásko, co vše bys chtěla?
Jen ticho slyším znít, a uvnitř není klid.
~☆~