Uplakaná.

Já potkal ji na ulici uplakanou,

slzy ji smáčely stíny:

když jsem šel ráno pro noviny,

dříve, než druzí vstanou.

Stála, snad trochu unavená,

a nebyla k utišení:

na ulici, kde nikdo není,

v šatech, sotva po kolena.

Její tvář vzal jsem do dlaní

a pohladil ji po vlasech:

ji vídal jsem ve svých snech,

co krade je svítání.