Podzimní.

S vrcholů hor stéká mlha do údolí,

jako mléčná řeka, dolů se valí.

V dolinách rozplyne se do okolí,

teče, dokud vše nezahalí.

Slunce tvář svou v mlze skrývá,

tak, jako nevěsty pod závoji.

Mlha je líná a trpělivá,

nespěchá: a vítr hraje na hoboji.

Mlha se zvedá, s mraky se pojí,

ty mohutní, barví se do olova.

U okna vzpomínám na lásku svoji;

jaké by bylo to, vše začít znova ?