Temnota

I ona milovala, cítila lásku,

ten pocit poletujících motýlů v břiše.

Vše viselo na tenkém vlásku,

teď z temnoty ozývá se tiše:

,,Nabízím Ti život bez strachu a bolesti.

Stojím a čekám na dně propasti.

Vzhlížím vzhůru a natahuji ruku,

tak pojď blíž, stačí jen pár kroků."

-

V tom motýli šimrání opouští mé tělo,

ustoupila bolest nad vším co zlého se dělo.

Najednou necítím tlukot svého srdce,

klečím nad propastí, k temnotě napínám ruce.

-

Už nikdy nebudu objetním beránkem,

jsem hladovým vlkem co hledá si potravu.

Nebudu otrokem co sklání se před tyranem,

jsem katem co je připraven vykonat popravu.

Nebudu rybou co v hejnu proplouvá,

budu žralokem lačnícím po krvi.

Nejsem naivka co stále si něco namlouvá,

jsem tím kým jsem, než-li být kdokoli.